.:: Dol Amroth ::.
TISK 





01. 08. 2016
Přidána nová výprava
Bitva o Skellige II
.
01. 08. 2016
Přidána nová výprava
Trnové královstvi VII.
.
22. 06. 2016
Nový článek
Počítáme jako elfové
.
10. 05. 2016
Přidána nová výprava
Krondor
.
11. 03. 2016
Nový článek
Efekt jednotky
.
20. 01. 2016
Přidána nová výprava
Bitva Pěti Armád
.
Dnes je
21. 04. 2018

Svátek má
Alexandra

zítra
Evžénie


Zvyky, obyčeje a jiná fakta o Dol Amrothu a Dor-en-Ernilu

pojednání o prvcích obsažených v knihách Pán prstenů

( verze ze dne 26.9.2010 )

Pozdravy a loučení

            Jelikož patří Dol Amrothské knížectví stále pod správu Gondoru, jižního království Numenorejců, přejímá mnoho druhů pozdravů, které se obecně užívají v těchto končinách. Samotné pozdravy můžeme rozdělit podle účelů.

Pozdrav vítající neznámého, vzdání úcty

"Lidé ho cestou notně okukovali. Do očí k němu byli vážně zdvořilí, zdravili ho po gondorském způsobu úklonem hlavy s rukama na prsou, za zády však slyšel četné výkřiky, když lidé ve dveřích volali na ty uvnitř, aby se šli podívat na knížete půlčíků, Mithrandirova společníka. Mnozí užívali jiného jazyka než Obecné řeči, ale zanedlouho se naučil aspoň to, co znamená ernil i pheriannath, a pozoroval, že titul ho do města předešel." (PP-NK str.33)

Tento pozdrav přešel v drobné modifikaci i do zemí knížete. Zde se pozdrav prování přiložením pravé ruky pod levou kliční kost a úklonem hlavy. Armáda většinou pro zvýšení důrazu tohoto pozdravu dává při přiložení pravou ruku v pěst.

Obecný pozdrav

"Vzápětí si všiml muže v černobílém, který přicházel úzkou uličkou z nitra citadely směrem k němu. Pipin pocítil osamělost a rozhodl se, že muže osloví, až půjde kolem, ale nebylo třeba. Muž šel rovnou k němu.

"Ty jsi půlčík Peregrin?" řekl. "Řekli mi, že jsi přísahal službu Pánu a Městu. Buď vítán!" Vztáhl ruku a Pipin se jí chopil." (PP-NK str.24)

Tento pozdrav se používá nezměněn ve všech známých západních zemích a jak je z ukázky vidět i půlčíci tohoto pozdravu užívají.

Loučení

"Pak hobity objal po způsobu svého lidu, shýbl se, položil jim ruce na ramena a políbil je na čelo. "Jděte, a s vámi až jde dobrá vůle všech dobrých lidí!" řekl." (PP-DV str.313)

Tento zvyk se používá při loučení se na dlouhou dobu se společností jež je danému člověku blízká. Krom jiných případů se toto loučení týká i smrti někoho blízkého i mimo rodinu.

Dávný způsob loučení

Je možné přepokládat, že jistým způsobem rozloučení bylo i vzájemné položení pravé ruky na rameno. Tento způsob však není knižně doložen!

Stolování

Jeden z dochovaných zvyků týkajících se stolování, který jsem našel v knihách je takzvané "Mlčenlivé stání" (PP-NK str.205)

"Dovedli je k sedadlů vedle Faramira: byly to soudky pokryté kožešinou, dost vysoko nad lavicemi mužů, aby se jim sedělo pohodlně. Než začali jíst, Farami a všichni jeho muži se na okamžik mlčky obrátili k západu. Farami naznačil Frodovi a Samovi, aby udělali totéž.

"Děláme to vždycky," řekl, když usedali; "díváme se k Númenoru, který byl, a dále k Elfii, která je, a k tomu, co je za Elfií a bude stále. Vy nemáte žádný takový zvyk při jídle"

"Ne," řekl Frodo a cítil se zvláštně venkovsky a nevzdělaně. "Jsme-li však hosty, ukloníme se hostiteli a po jídle vstaneme a poděkujeme mu."

"To děláme také," řekl Faramir." (PP-DV str.293)

V ukázce se vyskytuje i další zvyk spojený se stolováním a to úklona a poděkování hostiteli, která je všeobecně platná jako zdvořilost v západních zemích.

"Teď rozsvítili víc pochodní. Otevřeli soudek vína. Otvíraly se sudy s potravinami. Muži přinášeli vodu z vodopádu. Někteří si myli ruce v umyvadlech. I Faramirovi přinesli širokou měděnici a bílý ručník, aby se mohl umýt." (PP-DV str.292)

Jak je vidět v Gondoru se silně dbá na hygienu před jídlem.

Strava

O stolování a stravě lidí v samotném Dol Amrothu toho moc nevíme, ale můžeme ledacos zjistit z jídelníčku jidí západních zemí.

""To je skladiště a spižírna mého oddílu Stráže," řekl Beregond. "Zdravím tě, Targone!"  zavolal do okénka. "Je ještě časně, ale je tu nováček, kterého Pán přijal do služby. Přijel zdaleka, jel dlouho s utaženým opaskem a ráno měl těžkou práci, takže má hlad. Dej nám, co máš!"

Dostali chléb, máslo, sýr a jablka: poslední ze zimních zásob, svraštělá, ale zdravá a sladká, a koženou lahvici čerstvě stočeného piva, dřevěné talíře a poháry. Složili všechno do proutěného košíku a vystoupili zpátky na slunce. Beregond Pipina dovedl na východní konec velikého předsunutého opevnění, kde byl ve zdi průhled s kamenným sedátkem pod římsou. Odtud se mohli dívat na svět za jitra." (PP-NK str.27)

V této ukázce je popsaná nejběžnější strava vojenských oddílů v samotné Minas Tirith. Je pravděpodobné, že v Dol Amrothu ke zmíněnému jídelníčku patří i různě upravené druhy mořských, ale i říčních ryb.

"Teď rozsvítili víc pochodní. Otevřeli soudek vína. Otvíraly se sudy s potravinami. Muži přinášeli vodu z vodopádu. Někteří si myli ruce v umyvadlech. I Faramirovi přinesli širokou měděnici a bílý ručník, aby se mohl umýt." (PP-DV str.292)

Zmínka o pití vína u oddílu Ithilienských hraničářů dosvědčuje, že v blízkosti vlivného kapitána se i tomuto nápoji v menší míře holdovalo. Vzhledem k tomu, že se nejedná o sud ale soudek je pravděpodobné že víno se na příděl vojáků tak často nedává a je oproti pivu v Gondoru méně běžné.

"Smeagol se dostane do horké vody, až se bude vařit , jestli neudělá, co se mu říká," zavrčel Sam "Sam mu do ní strčí hlavu, jistě, milášku. A hnal by ho i pro tuřín a mrkev, kdyby na to byla roční doba. Vsadím se, že v tomhle kraji zdivočela spousta dobrých věcí. Dal bych nevím co za půl tuctu bandor."

"Smeagol nepůjde. Ne, ne, už ne," zasyčel Glum. "Má sstrach a je sstrašně unavený a tenhle hobit není miloušek, ne, vůbec není miloušek. Smeagol nebude vyhrabávat kořínky a mrkvišky a " bandory. Co jsou to bandory, milašku, co jsou to bandory?"

"Bram-bo-ry," řekl Sam. "Kmotrovo potěšení a náramně dobrý základ do prázdného břicha. Ale ty teď nenajdeš, tak je ani nehledej." (PP-DV str.268)

Ohledně bandor (brambor) můžeme soudit, že jsou ve středozemi vcelku "novým" (bráno 500 let kdy žil Glum v jeskyni pod kořeny mlžných hor) vynálezem jelikož je Glum ze svého dětství nezná. Nevylučuje se tím však, že by jako plodina nemohly být rozšířeny docela rychle po celém západě středozemě.

"Glume!" zavolal tiše. "Do třetice všeho dobrého. Potřebuju bylinky." Glumova hlava vykoukla z kapradí, netvářila se ovšem ochotně ani přátelsky. "Pár bobkových listů, trochu tymiánu a šalvěje bude stačit " než se rozvaří voda," řekl Sam." (PP-DV str.268)

Jelikož tyto byliny rostou v Ithilienu divoce je pravděpodobné, že i v Dol Amrothské kuchyni mají svoje nezastupitelné místo.

"Smeagol vždycky pomáhá," řekl. "Přinesl králíšky, miloušky králíšky. Ale pánešek spí a Sam třeba chce taky spát. Nechce teď králíšky" Smeagol rád pomůže, ale nemůže vždycky chytit všecko hned." (PP-DV str.266)

Jak je z ukázky patrné králičí maso je pravděpodobně klasickou stravou na dlouhých cestách kdy je potřeba lovit.

"Gimli jednu oplatku uchopil a nedůvěřivě si jí prohlížel.

"Kram," řekl potichu, ulomil růžek a kousl do něho. Jeho výraz se rychle změnil a s chutí snědl oplatku celou.

"Už dost! Už dost!" smáli se elfové. "Už ses najedl na celodenní pochod!"

"Myslel jsem, že je to jenom kram, jako dělají na cestu lidé z Dolu," řekl trpaslík.

"To také je," odpověděli. "My mu ale říkáme lembas, neboli cestovní chléb, a posiluje víc než jakékoliv lidské jídlo, a pokud víme, je rozhodně chutnější než kram." (PP-SP str.431)

Můžeme se domnívat, že myšlenka trvanlivého pečiva byla používána v Dol Amrothu při námořních cestách. O to víc je tato myšlenka opodstatněná tím, že na území Dol Amrothu žili dřív elfové z Lorienu.

 

Další fakta

Zde uvádím další fakta, která se prozatím nikam nevešla.

"Jeho vzkaz není tak zlý, když už ne dobrý," řekl Pipin. "Říkal, že kdybys mě nechtěl zrovna stavět na hlavu, mohl bys mě místo toho provést po městě a potěšit mě v mé osamělosti. Na oplátku ti mohu povídat o cizích krajích."

Bergil zatleskal a úlevou se rozesmál. "Tak to je dobré!" vykřikl. "Pojď. Chystali jsme se, že se za chvíli půjdeme podívat k Bráně. Půjdeme hned."

"Co se tam děje?"

"Po jižní silnici mají do západu slunce přijet kapitáni z Venkova. Pojď s námi a uvidíš." (PP-NK str.35)

Termín kapitáni z Venkova zahrnuje i Dol Amroth.

"Na Pipina opět přišla ospalost a příliš nevnímal, že mu Gandalf vypráví o gondorských obyčejích a o tom, jak Pán Města dal postavit majáky na vrcholcích vybíhajících kopců po obou stranách velikého pohoří a jak na těchto místech udržuje stanice, kde jsou stále připraveni čerství koně, aby nesli jeho jízdní posly na sever do Rohanu nebo na jih do Belfalasu. "Už dávno nesvítily majáky Severu," řekl, "a za dávných časů jich Gondoru nebylo třeba, vždyž měli Sedm kamenů." Pipin se neklidně zavrtěl." (PP-NK str.9)

Díky této zmínce je jasné, že strážné majáky nejsou jen na severu od Minas tirith k Edorasu nýbrž i na jihu až k Belfalasu a tak jsou pravděpodobně signalizací nebezpečí i pro Dol Amroth.

"Pipin a Bergil se protáhli do popředí zástupu a čekali. V jisté vzdálenosti zazněly rohy a pozdravné volání se k nim valilo jako rostoucí vítr. Pak hlasitě zatroubila trubka a lidé kolem se rozkřičeli.

"Forlong! Forlong!" slyšel Pipin volání. "Co to říkají?" ptal se.

"Přišel Forlong," odpověděl Bergil, "starý Forlong Tlustý, Pán Lossarnachu. Tam bydlí můj dědeček. Hurá! Tady je. Starý dobrý Forlong!"

V čele zástupu kráčel veliký statný valach a na něm seděl širokoplecí objemný muž, starý a šedovlasý, ale v brnění a s černou přilbou, a třímal veliké těžké kopí. Za ním hrdě pochodovala řada zaprášených mužů, dobře ozbrojených a s velikými válečnými sekyrami, vypadali sveřepě a byli menší a snědší než muži, které zatím Pipin v Gondoru viděl.

 "Forlong!" křičeli muži. "Věrné srdce, věrný přítel! Forlong!" Ale když muži z Lossarnachu přešli, mumlali: "Málo! Dvě stovky, co to je? Doufali jsme v desetkrát tolik. To udělala ta nová zpráva o černém loďstvu. Posílají jenom desátek své síly. Přesto, každá troška dobrá."

A tak přicházely oddíly a byly vítány a pozdravovány a procházely Branou: muži z Venkova pochodovali bránit gondorské Město v temnou hodinu, vždycky však příliš málo, vždycky méně, než vyhlížela naděje nebo žádala nouze. Za synem svého pána Dervorina kráčeli pěšky muži z údolí Ringló: tři stovky. Z vysočiny Morthondu, z velikého údolí Černokořánu, přicházel urostlý Duinhir se svými syny Duilinem a Derufinem a pět set lučištníků. Z Anfalasu, dalekého Dlouhopolska, dlouhá řada nejrůznějších mužů, lovců, pastevců a vesničanů s chabou výzbrojí, s výjimkou domácnosti jejich pána Golasgila. Z Lamedonu hrstka sveřepých horalů bez kapitána. Ethirští rybáři, stovka, kterou mohli postrádat na lodích. Hirluin Sličný ze Zelených vrchů s třemi sty chrabrých mužů v zeleném z Pinnath Gelinu. A nakonec, nejhrději ze všech, Imrahil, kníže Dol Amrothu, příbuzný Pána, se zlacenými praporci, jež nesly jeho znak lodi a stříbrné labutě, s družinou obrněných rytířů na šedých koních a za nimi sedm set ozbrojenců urostlých jako šlechtici, s šedýma očima a tmavými vlasy. Cestou zpívali.

A to bylo vše, celkem ani ne tři tisíce. Víc už jich nemělo přijít. Jejich výkřiky a těžký krok vstoupily do města a dozněly. Diváci chvíli stáli mlčky. Ve vzduchu visel prach, protože vítr ustal, a večer byl tíživý. Blížila se již hodina zavření Brány a rudé slunce zašlo za Mindolluinu. Na město se snášel stín." (PP-NK str.35-36)

V tomto delším textu se setkáváme se sousedy Dol Amrothského knížectví. Plánuji k tomu vytvořit mapku kde kdo přibližně sídlí.

"S pronikavým výkřikem padaly z temné oblohy okřídlené stíny, nazg´lové řítící se zabíjet. Z ústupu se stal úprk. Muži se už trhali a rozbíhali pomateně sem a tam, zahazovali zbraně, křičeli strachem, padali na zem.

Tu z citadely zazněla trubka a Denethor konečně zahájil výpad. Všichni zbylí jízdní bojovníci z Města čekali venku shromážděni ve stínu Brány a pod záštitou zdí na jeho znamení. Teď skočili kupředu, seřadili se, zrychlili v trysk a s mocným křikem zaútočili. Z hradeb se nesl křik v odpověď, protože první jeli polem labutí rytíři z Dol Amrothu s knížetem a jeho modrým praporcem v čele. "Amroth za Gondor!" volali: "Amroth k Faramirovi!" Jako hrom udeřili na nepřítele po obou křídlech ustupujících, ale jeden jezdec předhonil všechny, rychlý jako vítr v trávě: nesl ho Stínovlas a zářil opět naplno a z pozdvižené ruky mu tryskalo světlo." (PP-NK str.91)

Válečná zvolání jízdy z Dol Amrothu.

"Tak se stalo, že se velení poslední obrany gondorského Města ujal Gandalf. Kam přišel, všude se srdce mužů pozvedala a okřídlené stíny prchaly z paměti. Neúnavně rázoval od citadely k Bráně, od severu k jihu podle hradeb, s ním chodil kníže Dol Amrothu v lesklé zbroji. On i jeho rytíři se totiž stále drželi jako páni, v nichž dosud koluje pravá númenorská krev. Muži, kteří je viděli, šeptali: "Snad mají staré pověsti skutečně pravdu, v žilách těch lidí je elfí krev, protože v té zemi kdysi žili Nimrodelští." A někdo zazpíval uprostřed temna pár veršů Zpěvu o Nimrodel nebo nějakou jinou píseň z údolí Anduiny ze zmizelých let."(PP-NK str.96-97)

Zde upozorňuji na termín lesklá zbroj ze kterého vyplývá, že kníže nosí s velkou pravděpodobností plátovou zbroj.

"Ne, jenom jediná," odpověděli. "To je Paní Éowyn, Éomerova sestra, nevěděli jsme, že jede, až do této hodiny, a velmi nás to rmoutí." Kníže spatřil její krásu, přestože tvář měla bledou a chladnou, a dotkl se její ruky, když se nad ní skláněl, aby si ji lépe prohlédl. "Rohanští muži!" vykřikl. "Nemáte mezi sebou žádného lékaře" Je raněna, snad na smrt, ale věřím, že ještě žije." Podržel jí před ústy lesklý náloketník, který měl na paži, a hle: objevila se na něm sotva postřehnutelná mlžička." (PP-NK str.121)

Jediná zmínka v knize o části Imrahilovi zbroje.

"A tak s červenou krví zardívající tváře a s očima zářícíma úžasem kráčeli Frodo a Sam kupředu a viděli, že uprostřed hlučícího vojska jsou postaveny tři vysoké stolce ze zeleného drnu. Za stolcem vpravo vlál bíle na zeleném veliký, svobodně běžící kůň, nalevo byl praporec s lodí, jejíž labutí příď brázdila moře, stříbrná v modrém, ale za největším trůnem uprostřed všeho byla ve větru rozvinuta veliká zástava a na ní kvetl bílý strom na černém poli pod zářící korunou a sedmi třpytivými hvězdami. Na trůne seděl muž v drátěné košili, na kolenou měl veliký meč, ale neměl přilbu. Když se blížili, vstal. A pak ho poznali, i když se tolik změnil a byl teď tak vznešený a radostné tváře, královský, pán lidí s tmavými vlasy a šedýma očima.

Frodo se mu rozběhl vstříc a Sam ho následoval. "No jestli tohle není koruna všeho!" řekl. "Chodec, nebo jsem se ještě neprobudil!" (PP-NK str.240)

"Ve Městě už bylo vše připraveno a sešlo se veliké množství lidu, protože noviny se rozlétly po celém Gondoru od Minrimmonu až po Pinnath Gelin a daleká mořská pobřeží, a každý, kdo mohl přijít, spěchal do Města. Město bylo opět plné žen a krásných dětí, které se vrátily se záplavou květin, z Dol Amrothu přišli harfeníci, kteří hráli nejdovedněji v celé zemi, byli tu hráči na violy a flétny a na stříbrné rohy a pěvci s jasnými hlasy z lebenninských dolin."(PP-NK str.253)



Autor článku: Čenda
Pruměrná známka: 2.96

Hlasovalo lidí: 7102
Obodovat članek: 1 - 2 - 3 - 4 - 5
(Uložit v PDF)



Dol Amroth

Právě jsou zde 4 lidé

.
dolamroth[at]dolamroth[dot]cz